Jde spojit květiny a terapie Metodou JIH?
Krása květin a moudrost přírody spojená se seberozvojem? Jde to vůbec k sobě?
Dlouho jsem dumala jak spojit dvě věci, které mě baví a velmi mě naplňují. Jde o osobní rozvoj Metodou JIH®️ a květiny, které do mého života už prostě patří.
Trochu mi to připomínalo chvíle, kdy skládám Rubikovu kostku. Když jsem měla jedu stranu hotovou, další byla přeházená a celkově to prostě do sebe nezapadalo. Dlouho to bylo tak, že mé floristické a květinářské kořeny šly na druhou kolej, protože jsem z této podnikání odešla a začala pracovat jako zaměstnanec.
Chodila jsem do práce. Trávila čas s přítelem. Takové ty normální věci běžného života. Stále jsem měla zahradu a pomalu se mi vracela chuť ke tvoření. Ráda jsem pořádala floristické kurzy na Vánoce nebo Velikonoce, ale bylo to už na poslední koleji.
Osobní rozvoj mi dával ohromný smysl. Byl na další koleji, vše se pořizovalo mojí nové práci , která mě hodně zaměstnávala novými vjemy, problémy, překračovala jsem svoje hranice a přebudovávala každý den sousty starých nastavení. Dál jsem se rozvíjela a hledala to pravé, abych se cítila dobře a skrze to pomáhat i druhým, ale ty kytky mi v tom nějak pořád neseděly. Když jsem pořádala kurzy, vnímala jsem a cítila změny, které se děly u žen, které přišly a nevědomky jim ladila jejich energii, aby se cítili dobře, lépe se jim tvořilo a ony si u toho odpočinuly a odnesly si něco hezkého. Jenže já byla urvaná jako kůň a nevěděla proč. S tím mi pomáhal osobní rozvoj. Ptala jsem se na to proč jsem unavená. Co můžu změnit aby cítila dobře. Užívala jsem si to ale něco bylo špatně. S připuštěním energii do mého života se mi ohromně ulevilo. Ptala jsem se či je ta energie a aktivně s tím pracovala. Kupodivu se to začalo měnit a já už nemusela utíkat do oáza klidu a pohody, kterou pro mě byla pouze příroda. Ve společnosti lidí to byl chaos a já nevěděla co s tím dělat. Teď jsem ale měla velkého pomocníka. Bylo to ale oddělené osobní rozvoj mi pomáhal ale květiny ty byli jen můj relax nic víc.
Až jednou mi přišel název TERAPIE KVĚTINAMI. Aha, že by to šlo spojit? Svítila mi naděje. A pak nic. Ticho. Začala jsem o tom mluvit se svými kolegyněmi a ony mi říkaly, že je to super nápad. Akorát já jsem vůbec nevěděla jak taková terapie květinami má vypadat. Co mám jako dělat a jak to mám uchopit. Celá ta Rubikova kostka se jakoby rozházela ještě víc a mě přišlo, že to asi nepůjde a je to blbost. Tak jsem poodstoupila a nechala tu energii pracovat. Chtěla jsem vědět jak to mám sakra udělat a vůbec to celé uchopit.
Mezitím začala chalupářská sezóna. Vrhla jsem se na sázení zeleniny, jezení a zpracovávání bylinek nebo jedlého plevelu. Objevovala jsem nová využití rostlin a květin a sdílela své nadšení na fb. Celkem mě překvapilo kolik lidí na to reagovalo a brali mě za odborníka. Jako vážně si jako super studovaná zahradnice nepřipadám, ani nevím všechno, ale vnímám propojení s přírodou a objevuji. To mi dělá radost.
Když se totiž ztišíte natolik, že vnímáte propojení s přírodou, můžete vnímat impulzy, které vám chodí. Můžete vidět tu moudrost, která tam je a aplikovat ji do svého života. Rostliny učí trpělivosti, lásce k sobě i k druhým. Učí vás dělat si čas na sebe a své potřeby, jinak se totiž udřete a to taky není dobré. Vždyť život je od slova žít a užívat si ho. Ne dřít a sedřít se.
Příroda nás učí radovat se z plodů naší práce, bojovat proti nepříjemným škůdcům, ne však s naštvaností, ale z pozice toho, že to to tak prostě je a situace se musí vyřešit. Vždyť dlouhodobé rozčilování nikam nevede. Buď začnete bojovat nějakým postřikem, aby jste zachránila rostlinku nebo plýtváte svojí energií a vkládáte ji do vzteku. Pokud si to přeložíte do normálního života, je to úplně stejné. Je pravda, že to chce trochu praxe, ale s trochou snahy to jde.
Ráda bych lidem ukazovala tuto cestu, kde mohou spojovat květiny s osobním růstem a hledat tam své místo, moudrost a klid na duši. Díky tomu se vám svět rozšíří a budete hezčí zevnitř t i zvenku. Beru to jako své poslání.